Zdroje kontaminací v zájmovém území

Rudní rajón Ak-Tjuz zahrnuje ekonomicky významná ložiska a výskyty rud vzácných zemin s Th, Be, Zr, Hf, Nb aj. a polymetalických rud. Jedná se o ložisko Ak-Tjuz (polymetaly + rudy vzácných zemin), Kuperlisai (vzácné zeminy + Th), Kolesai (Be) a zejména největší ložisko Kutesai (vzácné zeminy, Th, Y, Sc, Ta, Nb, Zr, Hf a Pb), otevřené velkým povrchovým dolem s rozsáhlými haldami a odvaly. Všechna ložiska rajónu Ak-Tjuz jsou prostorově i geneticky spjata s permotriasovými intruzivy (subalkalické leukogranity, granofyry, žulové porfyry, aplity, syenity, monzodiority a křemenné diority), které pronikly do okolních proterozoických až archaických krystalinických formací. Zrudnění je vázáno na alterované granitové kupole (silicifikace, greizenizace), žíly a žilníky, doplněné dalšími naloženými metasomatickými alteracemi v granitech i v okolních horninách. Na ložisku Kutesai jsou rozlišeny 4 minerální formace: 1) Nb - Be - Th - Zr (cyrtolit, ferritorit, columbit, thalenit, cerit, kasiterit, beryl, fenakit, 2) REE (fluocerit, monazit, yttrobastnesit, yttroparisit, synchysit, xenotim, molybdenit, 3) polymetaly (galenit, sfalerit, pyrit, chalkopyrit, yttrofluorit, malakon, 4) postminerální stadium (křemen, fluorit, kalcit).

Těžba ložiska byla zahájena během druhé světové války, kdy hlavní využívanou složkou bylo Pb. Přibližně od poloviny 60. let byla těžba a produkce přeorientována na bohatou minerální asociaci rud vzácných zemin s Y, Th a dalšími prvky. Těžba byla ukončena v první polovině 90. let, ložiska však nejsou vyčerpána.

K těžebnímu komplexu Ak-Tjuz patří velkokapacitní úpravna rudy a 4 odkaliště. Za přibližně 50 let činnosti úpravny bylo do odkališť uloženo přibližně 4,7 mil. m³ odpadů, které obsahují pro životní prostředí a zdraví člověka škodlivé složky (zejména těžké kovy, radioaktivní prvky) a pravděpodobně i zbytky reagencií, používaných při úpravárenských procesech.

Otevřený povrchový důl, mohutné haldy hornin a technicky nedostatečně zajištěná a neudržovaná odkaliště s absencí systematického monitoringu jejich stavu představují stálé vysoké environmentální riziko kontaminace radioaktivitou a těžkými kovy pro celé údolí řeky Kiči-Kemin. Toto riziko je ještě zesíleno přírodními faktory - pozicí lokality v seismicky silně aktivní oblasti vysokohorského charakteru. Zemětřesení a následné sesuvy, které mohou rozrušit hráze odkališť nebo způsobit přeliv odkališť, jsou v těchto oblastech ustavičným rizikem.

Odkaliště č. 1

je nejstarší a nachází se přímo pod úpravnou. V letech 1942 - 1955 sem bylo uloženo 370 000 m³ odpadů, které obsahují vysoký podíl prvků vzácných zemin, Th a těžkých kovů. V současné době je na povrchu odkališti uloženo bez jakéhokoliv zajištění množství hotového jemného REE - Th koncentrátu, který se po zastavení těžby nepodařilo uplatnit na trhu. Je evidentní, že takto složený koncentrát podléhá větrné erozi s negativním dopadem na okolní životní prostředí. Dalším rizikovým faktorem je erozí rozrušené čelo hráze odkaliště. Odpady jsou tu na mnoha místech obnaženy a za přispění atmosférických srážek a gravitace se "ochotně přesunují" do řeky Kiči-Kemin. Radiace na úpatí odkaliště dosahuje až 150 #MICROR/hod. Analýzy vzorků materiálu z odkaliště ukázaly velmi vysoké koncentrace Pb (maximum 9710 ppm), Zn (6240 ppm), Cu (1722 ppm), Mo (252 ppm), As (419 ppm) a Be (55 ppm). Zvýšené obsahy byly konstatovány také u Cd (15 ppm), W (158) a Y (314 ppm).

Odkaliště č. 2

je vybudováno v bočním údolí na pravém břehu řeky Kiči-Kemin cca 2 km pod obcí Ak-Tjuz. Odkaliště bylo v činnosti v letech 1951 - 1972. Do roku 1964 objem uložených odpadů činil 1 050 000 m³. V prosinci 1964 došlo k protržení hráze a z odkaliště uniklo cca 680 000 m³ radioaktivních odpadů do údolí řeky Kiči-Kemin. K této ekologické katastrofě došlo vlivem kombinace technických (nedokonalé zajištění a nedostatečná údržba hráze) a nasčítaných přírodních faktorů (zemětřesení a velké atmosférické srážky). Podle údajů z literatury se vyvržené odpady valily údolím řeky až do vzdálenosti cca 40 km. Radioaktivní písky s obsahy těžkých kovů zaplavily mnoho domů v obcích Iljičevskoje, Džany-Džol, Kiči-Kemin, Boroldoj, Michajlovka a Enbek (poslední dvě jmenovaná sídla jsou na území Kazachstánu). Výška písečné laviny v postižených vesnicích byla až 60 cm. Nánosy byly postupně odklízeny na přechodná úložiště a zakryty ochranným pokryvem. Mnoho lokálních zbytků odpadů v údolí samozřejmě zůstalo. Např. j. od Ak-Tjuzu nedaleko odkaliště č. 2 zůstalo ležet několik tisíc m3 odpadů přímo na březích řeky a na přilehlé mezideponii, která pak již nebyla z neznámých příčin zlikvidována. Uvedená havárie před 40 lety předurčila současnou radiační a celkovou environmentální situaci podél údolí řeky Kiči-Kemin od Ak-Tjuzu až po hranice s Kazachstánem a pravděpodobně i dále.

Odkaliště č. 3

je položeno v údolí na levém břehu řeky Kiči- Kemin cca 2 km j. od vesnice přímo pod odvaly hlušiny z ložiska Kutesaj. Uloženo je tu cca 800 000 m³ odpadů. Část kapacity je ještě volná. Na konci činnosti těžebně-úpravárenského kombinátu sem bylo převezeno přesně neurčené množství (několik set až tisíc m³) Th-REE koncentrátu (bez patřičného zajištění). Odkaliště bylo v činnosti v letech 1965 - 1978 a v roce 1979 bylo zakonzervováno, dochází tu však k větrné a vodní erozi ochranné vrstvy.

Odkaliště č. 4

se nachází cca 8 km pod Ak-Tjuzem v pravostranném údolí, které ústí do Kiči-Keminu. Je v něm uloženo 2 500 000 m³ odpadů, které sem byly dopravovány produktovodem. Na mnoha místech trasy lze sledovat stopy po úniku přepravovaných radioaktivních odpadů V roce 2000 byla na odkališti provedena podrobná monitorovací studie, která charakterizovala rizikové faktory a navrhla jejich systematické řešení (spolupráce s Finskem).

Rizikovou situaci v údolí řeky Kiči-Kemin lze dokumentovat na příkladě bývalého skladu REE - Th-koncentrátu, který je situován těsně u silnice cca 2 km pod vesnicí Ak-Tjuz. Tento objekt lze zařadit do kategorie malých ohnisek radioaktivního znečištění. Dozimetrická měření zde běžně dosahují hodnot 1500 - 1800 #MICROR/hod. Tyto dávky vysoce překračují hygienickou normu v prostředí s úrovní gama záření nad 1000 #MICROR/hod. by se člověk, jenž není patřičně chráněn, neměl vůbec pohybovat. Větrnou erozí je radioaktivní prach roznášen do okolí. Tento objekt není nijak zabezpečen - není oplocen, nejsou tu umístěny žádné výstražné značky. V bezprostředním okolí skladu se běžně pase dobytek. V údolí řeky pod objektem a na blízkých stráních lidé sbírají houby a lesní plody. Existuje vysoká pravděpodobnost, že přes rostlinné a živočišné produkty se radioaktivní kontaminace a těžké kovy mohou dostat do potravinového řetězce a ohrožovat zdraví zdejší populace.